Dej mi křídla. Já poletím.

29. října 2017 v 20:12 | Theresia Rossemari |  Deníček

Sen? Nebo realita, skutečnost?



Kupa překážek, klacků, čehokoli, co nám život staví pod nohy. Přesto se snažíme bojovat, sami pro sebe. Plnit si sny, doufat, že jednou budeme šťastní. A jak jsem jednou četla zajímavý popisek, že všechno dobře skončí, a pokud to dobře neskončilo, ještě není konec.
Bojím se, že zklamu, zklamu lidi ve svém okolí, ale i sama sebe.

Pokládám si otázku, zda jsem dobrý člověk. Zda věci, které beru jako své životní přesvědčení jsou správné. Bojuju a jdu za něčím, a život mě staví do různých situací, kdy začínám přemýšlet a mít strach, zda vůbec to, co děám, je správně. Zda má přesvědčení jsou správná.

Za čím se vlastně ženu? Za štěstím.
Kolik ale těch cest je a která z nich je ta správná?

Co člověka udělá šťastným? Kolik změn musí učinit a kolik toho ztratit, aby získla?

Jak vlastně vypadá ta má cesta, plná strachu?
Poslední dobou mám pocit, že se můj život skládá pouze ze spánku a práce. Můj denní harmonogram?
3:50? Budíček, umýt, obléknout, a vyrazit na vlak.
5:10? Vystoupit z vlaku a vydat se do práce.
5:30? Dojít na pracoviště, uvařit kávu a sníst snídani.
6:00? Začít pracovat.
7:30? Slupnout nějakou svačinku a pokračovat zase s prací.
10:50? Slupnout oběd a zase jít pracovat.
14:00? Odčipnout si, jít se převléknout, upalovat na vlak.
15:20? Vystoupit z vlaku, ualovat domů.
16:00? Zout si boty, něco rychle sníst, protože mi už kručí v bříšku jako blázen.
A po jídle? Navařit jídlo na další den, jít se projít nebo proběhnout, umýt a zase spát.

No a teď si možná položíte stejnou otázku jako já.
Kde se objeví to štěstí, na co vůbec čekám, co dělám špatně, jak můžu žít, když nemám vlastně na nic čas.

Nedávno jsem se stavovala na chvilku k mamce, která mi položila otázku.
"Jak by si to chtěla dělat, když by si měla děti?"
A opravdu, neumím si představit život, ve kterém bych chodila do takové práce a zároveň měla rodinu. A to je důvod, který mě možná pohání v životě dál, nutí dělat to, co mě baví, abych jednou měla jiný a třeba i lehčí život.
Ale každý si potřebuje vydělat nějaké peníze aby mohl zbyteček svého volného času věnovat věcem, které miluje.

No a ted jsem vam tedy představila můj maglajz v hlavě.
A co teda dělám o vvíkendech?
Cesuju a navštěvuju♥
Asi před 14 dny jsem byla na moravě, na burčákovém pohodu, takže vás tu zahltím pár fotkama.

Jo, frajerka jsem si vyndávala telefon z kabeličky, aby nás někdo mohl vyfotit, a zapomněla jsem si ji zavřít, no nevadí. Thea zas klasicky no.

Jednou trošku na blbečky.

Ono to tak nevypadá, ale svítilo nám slunce do očí, takže jedna inteligentní fotka s nejlepší kamarádkou?
Opět nevyšla a podruhé na blbečky.

Jo, a takhle si žijeme když se spolu vidíme. A to je jednou za 3 měsíce cca takže se nezblázníme, no ne?
Každopádně, nebyl to jen langoš. Byla to ještě palačinka s kamarelem. - (karamelem)
Gumimedvídci, lékořice, trdelník, no.. Nějaká čokoládka.


A večer jsme opět nezklamali a šli ještě na rumíka do baru.
A jak trávíte víkendy vy?

Ale i přes můj zmatek v hlavě miluju svůj život. A co nás bude čekat příště? Za cca 14 dní, nebo 3 týdny jednu na víket - narozeninový výlet pro mou kamarádku, ta ještě neví, co ji bude čekat a jakou dálku pojedeme, ale určitě tu uvidíte fotky z naší dámské jízdy. A protože se Thee blíží vánoce, které doslova miluje, tak semnou můžete brzo vyrábět věnec, nakupovat serepetičky a hlavně páct cukroví.

Budu se těšit♥
Th.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 secondme secondme | Web | 30. října 2017 v 7:04 | Reagovat

Ahoj, super článek a ty fotky jsou taky fajn :D Docela me dostalo to s tou kabelkou :D

2 Špekatý tarzan Špekatý tarzan | Web | 30. října 2017 v 12:02 | Reagovat

super foto [:tired:]  :D

3 Kara Kara | Web | 31. října 2017 v 11:18 | Reagovat

Krásné fotky a je skvělý, že si dokážeš v tom zmateném životě najít čas na takovéhle výlety <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama