Velké rozhodnutí

17. srpna 2017 v 14:00 | Theresia Rossemari |  Deníček

Není se za co stydět. Cheat day, narozeniny, splněný dětský sen, ..?

Tento článek zapadá jen z části do tématu celého blogu, je to takový mišmaš plný všeho, co všechno jsem Vám chtěla sdělit a k čemu jsem se odhodlala..




Dlouho, opravdu dlouho jsem přemýšlela, .. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem tady tak trošku anonymní, ale na druhou stranu jsem si říkala stále dokola, PROČ? Proč mám takový problém sdělit tady na blogu něco pro sebe. Něco, co prozdradí cokoli o tom, kdo jsem, jaká jsem, nebo co mám ráda. Vždycky jsem obdivovala slečny, které dokáží dát na blog svou, nebo své fotky, které dokáží toho sdílet víc než obrázky které nejsou osobní a text. Pak se v mé hlavě objevila věta, že se přece nemám za co stydět. To, že ještě nejsem úplně hubená svalnatá holka není věc, zkvůli které bych měla sama sebe schovávat. Každý někdo začal, a každý se tím nějak prokousal po svém. Já se prokousávám k novému tělu tímto způsoběm, protože u mě tak funguje a snažím se poradit, nebo inspirovat někoho, kdo ještě třeba neví, co a jak dělat. Taky jsem nikdy netvrdila, že všechno dělám tak správně, jak bych dělat měla. Protože nejsem odborník, nemám na to školu, všechno to vím jen a pouze z vlastní zkušenosti. Takže za co se stydět?
Nemám se za co stydět, prostě nemám. Je to asi všechno jen mou těžkou osobnostíé, protože si říkám a stále se mi hlavou honí myšlenky, typu. "Co když na ten blog přijde člověk který mě zná? Co když se mi někdo bude smát a ponižovat mně kvůli tomu?" Pak nějaká část mě, mě profackuje abych si uvědomila, že jsem dost stará a nedělám nic špatného a to je celý koloběh, který se opakuje od založení blogu až do teď. Do této chvíle, kdy jsem sama sobě řekla DOST.

A i teď, v tuhle chvíli, kdy tento článek píšu si ještě nějsem jistá, zda vyjde. Ale pokud ho právě čteš, tak jsem překonala své největší obavy (ne životní samozejmě, ale ty blogové) a zvládla jsem to.
Ano, je pravda, dělám to tak nějak pro sebe. To, že se vám konečně představím, mi umožní psát více článků, přidávat více fotek, a hlavně mých fotek. A umožní mi to být upřímnější a blog podle mého bude osobnější a ne takový chladný.
Tohle asi patří jako první článek, ale někommu to holt trvá dýl.

Ahoj, jsem Theresia ..

Tereza, Thea, Tea, přátelé mi říkají i čaji.
Před nedávnem jsem oslavila své 20té narozeniny.
Miluju Harryho Pottera. Všechny díly, všechny knihy.
Miluju jídlo, miluju zdravé pečení, ráda se stavím výzvám, a ráda se válím v posteli.
Jsem neskutečně stydlivý člověk.
Zbožňuju boty na podpatku, ráda si je kupuju, ale při mé výšce je mi prapné je nosit. (Ještě že přítel má 2m tak si vedle něho nepřipadám tak obrovská)
Ráda cestuju, a objevuju různá krásná místa v okolí.
Píšu si deník. Ano, jsem ta holka, co má pod polštářem růžový deníček, do kterého píše věci, které nechce zapomenout. A ano, vedu si svůj deník už od 13ti let a ještě mě to nepřešlo.
Nesnáším fotografie na fleškách, v počítači nebo na CD. Jsem schopná ve fotolabu utratit tisíce, jen abych měla krásné album a kvalitní fotky.
Mám králíčka Bonnie, kterou zbožňuju a je to takové moje miminko. Někdo mi říká že jsem s tím občas trošku jak nemocná, ale opravdu se k ní chovám jak k dítěti a někdy semnou i spí v posteli.

Cheat day

No, byl to takový cca dvou, možná tří denní cheat day, vzhledem k tomu řže jsem měla narozeniny. Byla jsem s mamkou a sestrou na obědě, kde to začalo zdravě. Miluju ty místa, kde si vyverete na co máte chuť a oni vám to zváží a platíte za váhu. Takže jsem si nejprve nabrala zeleninu a byla jsem na sebe uplně hrdá, protože jsem celé dopoledne jedla docela hezky. K snídani kousek zdravého dortu, k tomu kávu s vanilkovým sojovým mlékem. Na svačinku proteinovou tyčinku. Pak jsme lítaly po Praze, po obchodech, bylo to v sobotu 12.8. , takže kdo bydlíte v okolí prahy, nebo máte jinou orientaci než na opačné pohlaví tak víte, co to bylo za den. Takže jsme se přidali do průvodu, vzhledem k tomu, že si všechny tři myslíme, že na tom není nic špatného a každý by měl být šťastný a nestydět se za to, do koho se zamiloval. A po tom jsme zamířily na oběd. - Ten před pár větami zmíněný oběd.

Na začátku to vypadalo tak hezky, barevně a zdravě jak to mám ráda. Po té jsem si vzala talíř na hlavní chod. Na talíř jsem položila plátek libového, krásného kuřecího masa. Pak to ale začalo. A táhlo se to až do večera, ale jak jsem už někde zmiňovala, ono je to potřeba!


Tři ženský, takže jak jinak, než že teď na řadu přišly nákupy. Jak už jsem zmiňovala, miluju Pottera, takže jsem si pořídila další nádobí do sbírky a tentokrát mističku nástupiště devět a tři čtvrtě, a pak, botičky. Jak už jsem zmiňovala, miluju boty na podpatku, vysoké, ...


Jo, vím je to hodně špatná fotka, ale bylo to jen tak v rychlosti, abych je poslala přítevi. Ale proč se nepodělit. No a kde to sedím? V kavárně, zašly jsme si na kávu před tím, než jsme šly ještě na muzikáll mamma mia"
A k té kávičce jsme si daly ještě palačinku se zmrzlinou. Jakoby jednu kterou jsem měly všechny tři dohromady.


Aáááá, málem bych zapomněla. Stavily jsme se v obchodě s bonbóny. Bože, to bylo prostě něco naprosto neskutečného.

Špatná kvalita, blbě otočená fotka, ale jen tak pro předtavu. A já jako největší milovník lékořice. Ano je to sladkost kterou buď nesnášíš nebo naprosto miluješ. A já, já ji miluju♥ Takže jsem si nabrala pytlíček plný lékořice ...


Ano, poznali jste správně. LÉKOŘICE.

Narozeniny

Už jsem zmiňovala. 10.8. jsem oslavila svoje druhé kulatiny. Tedy 20. narozeniny. Celá den nešťastná jak nejbližší lidé si na mně ani nevzpomněli. Jak nenapsali, neudělali si čas ani na tu hloupou smsku. Brečela jsem a nadávala zároveň. Rozčilovala jsem se, jak lidé, jen známí si vzpomněli a ti úplně mně nejbližší přátelé si nevzpomněli. Přízel už ze mě byl na nervy. Nevěděl jak mě uklidnit a v zápalu naštvání pak vykřikl, že mi nemůže za to, že se na mě všichni vys**li. Takže kolotoč brečení se rozjel nanovo. Pak mi řekl, že přece narozeninový večer nebudu sedět doma, že pojedeme alespoň do tesca koupit citrony. Chápete. Koupit citrony.
Pak mi napsla má drahá přítelkyně. Kamarádka, u které jsem právě čekala, že se ozve mezi prvními. Tak jsem se s ní domluvila, že pro ni s přítelem přijedeme a odvezeme ji k nám domů, kde si dáme vínko a koukneme se na film. Spokojeně, ale stále se slzami v očích jedeme za ní, kdy najednou po cestě vidím malé dětské hřiště. Nevydržela jsem to, a vykřikla jsem ať zastaví, že se chci pohoupat. Chvilku na mě nevěřícně hleděl, ale pak jsme vystoupily z auta a já se spokojeně houpala.

Nojo, nějaké fotky mám holt obráceně, ale myslím si, že too není moc velký problém .. Teda alespoň doufám .. A když jsme se dohoupali, tak jsme vyrazili za tou mou drahou přítelkyní a tam, tam čekali všichni moji nejbližší, kteří zakřičeli "Překvapení" a udělali z toho zvláštního dne plného slz úžasný večer. Sice jsem se opět rozbrečela, ale tentokrát to byl pláč dojetí, a štěstí.
A te´d přišel ten čas. Ta chvilka, které se bojím a mám strach. Je to možná tím, že se mi děli jako malé smáli, že jsem tlusté prase a podobně a prostě moje sebevědomí nevylétlo zrovna vysoko.
Ale chci se s vámi podělit i o můj pocit štěstí. Takže já a účastníci mé úžasné oslavy♥


Splněný dětský sen

Procházeli jsme se po Praze a najednou jsem ho uviděla. Mého největšího oblíbence, pohádkovou postavičku, která nikdy neomrzí, zamávál mi, pak jsem si ho vyfotila, stála jsem strašně dlouho a kouakla na něho.. Snažila jsem se sama v sobě najít kus odvahy a zeptat se, zda se s ním můžu vyfotit. Mimo jiné, ano stydím se i zeptat se, zda se můžu vyfotit. Pak ale mi poslal pusinku, já měla najednou plné oči slz a šla jsem se optat. Takže mám fotku s .. Tamtadadáááá


Jestli někdo víte, kdo chodí po Praze převlečený v tomto obleku, nebo kdo v něm byl 12.8.2017 tak mu vyřiďte, že mi splnil dětský sen a udělal můj den neskutečně překrásný. Protože jsem plakala, tekly mi slzy jako hrachy jen proto, že jsem tohle mohla zažít. Děkuju a děkuju a ještě jednou děkuju.

Nejsem nejšikovnější, ale pomalu se budu snažit..

Budu se tak nějak snažit to tu udělat přehlednější jak pro Vás, tak pro mě. Musím nějak přijít na všechno, co tu jde nebo nejse udělat, změnit nějak vzhled. Sice jsem byla docela spokojená s tímhle jednoduchým, ale chtěla bych aby to trošku vypadalo. Takže pokud máte typy a nápady jak mně a vzhledu na mém blogu pomoci, uvítám to s úsměvem na tváři. Já tímhle žiju. Miluju to. Jak jídlo, zdravé jídlé, hubené jídlo, dobré jídlo, pohyb, tenhle můj životní styl, ale i blog. Tu chvíli, kdy si sednu, přestanu přemýšlen nad věcmi, kterých mám normálně plnou hlavu a můžu vypnout, můžu relaxovat, můžu být tady sama sebou a propagovat co mě baví a co chci, čemu věřím. Tak prosím, neodsuzujte mě za začátek tohohle článku. Taky vím, že je nezvyk abych měla tak dlouhé články, ale nějak jsem cítila, že je to potřeba. Takže pokud se někdo dostal až sem na konec, dejte mi vědět, protože budete mít můj obrovský obdit za to, že jste to zvládli, že jste si tu chvilku udělali a věnovali mně a a mým slovům pár minut z vašeho života. A ač se Vám to bude zdát divné, já jsem ten článek psala skoro dvě hodiny. Tak mi schválně dejte vědět, kolik času jste u něho strávili vy. Děkuju moc všem, co sem chodíte, co mě podporujete, co mi komentujete články, děkuju Vám za to, že od Vás mám překrásnou zpětnou vazmu, i kontruktivní kritiku, kterou prostě člověk potřebuju. Děkuju, děkuju.

S láskou. Theresia♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jajinkamkt Jajinkamkt | Web | 18. srpna 2017 v 10:19 | Reagovat

Ahoj Theo, nemám teď bohužel čas číst vše, co jsi psala, ale chci ti říct, že jsi moc sympatická holka a určitě nejsi určitě tlusté prase, jak ti dříve nadávali. Podívej se na své přátelé - jsi ze všech nejštíhlejší! :)
Jinak nemám se svým jídelníček hlad prakticky nikdy. Je to ale tím, že se takhle stravuju už hodně hodně let a jen občas udělám výjimku, že jím normálně - na oslavách, na dovolené. Nicméně to, že to vyhovuje mě ještě neznamená, že bych to jiným doporučovala. Je to málo.

2 Elle Elle | Web | 18. srpna 2017 v 16:07 | Reagovat

Mila Thea, ja som sa dostala az na koniec clanku..bolo to prijemne citanie:) si mi velmi sympaticka a v niektorych veciach velmi podobna mne..tiez sa nemozem zbavit pocitu ze na moj blog natrafil niekto znamy a odhalil ma a preto casto blogy rusim a zakladam nove..ani neviem preco sa tak velmi bojim toho co si kto o mne mysli..to bude asi tym nasim nie prilis vysokym sebavedomim..pri tvojom clanku som stravila sice len niekolko minut ale citam rychlo to bude tym:) verim ti ze jeho napisanie ti trvalo dlho..tiez som dnes vydala clanok na ktorom som s prestavkami pracovala 2 dni..inak pacili sa mi fotky;) chcem aby si vedela ze mas moju podporu..fandim ti a zaroven gratulujem k tomu ze si sa odvazila rozlucit s absolutnou anonymitou! Ja napriklad nemam na to odvahu..pekny den!

3 Jess Jess | Web | 19. srpna 2017 v 10:56 | Reagovat

Dočetla jsem to do konce za 4 minuty. ;-) Takže zaprvý gratuluju k rozhodnutí o "odtajnění," je to úleva, co? :-) A dodá ti to taky sebevědomí. Jsi dobrá!
Co se narozek týče, první věc, co mě napadla, je, že jsi teda pěkná hysterka :-D, ale pak mi došlo, že jsi ještě dítě, ve 20 letech ještě člověk není dospělej a tyhle excesy jsou OK. No a nakonec všechno dobře dopadlo!
A k tvým zálibám - další potrvzení, že jsi ještě dítě. :-) Neber to prosím zle, myslím to dobře a je to svým způsobem roztomilý. :-)

4 Jess Jess | Web | 20. srpna 2017 v 11:36 | Reagovat

To co dělám, není pro všechny, ale je to pohodlný. :-D Jo, myslela jsem to tak, že to je super, že jsi ještě dítě, užívej si to, prožívej všechno naplno. :-) Reálné starosti přijdou později, ale to tě teď nemusí trápit. Je to skvělej věk, co máš! Kdyź si vzpomenu, jaký jsem byla ve tvým věku číslo. :-D A taky jsem měla takový oblíbence, i Harryho Pottera, ale nejvíc Laru Croft. :-) A taky mě kdecos dojímalo. :-)

5 B. B. | Web | 20. srpna 2017 v 15:41 | Reagovat

Moc hezký článek, četla jsem vše. Věř mi, že i já měla nějakou dobu obavu, že přijde ke mně na blog někdo, kdo mě zná a bude se mi smát, ale to jsem časem vypustila z hlavy, přesně jak píšeš - není na tom špatného nic :).
Pottera mám taky ráda, ale zase úplně "šílenec" nejsem a v botech na podpatku chodit neumím :D.
To s těmi narozeninami - určitě to muselo být veliké překvapení, u mě bohužel si tenhle rok taky hodně lidí nevzpomnělo, mrzí mě to ještě víc, když já si vždy vzpomenu.
Co se týče cheat daye - ten je potřeba, bez něj bych byla po měsíci mrtvá, nedala bych se stravovat pořád jenom zdravě :).
P.S. já snad lékořici nikdy neměla :D
Ráda tě poznávám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama